Poznejte Přátele dětí

• 
  Nikola Marková, 31 let

  Já a moje rodina žijeme v části světa, kde se máme dobře, a tak když můžeme pomoci někomu, kdo se dobře nemá, pomůžeme. Hlavně dětem - neumím si představit, jaké to je, nemít jídlo pro dítě, které má hlad.
• 
  Marek Vrzal, 33 let

  Naše dcera přišla na svět za dramatických okolností a já jsem si uvědomil propastný rozdíl mezi péčí o děti u nás a v nejchudších zemích. Moje příspěvky nejsou jen odpustek za to, že se u nás máme dobře, ale upřímná podpora činnosti UNICEF, ve které vidím hluboký smysl.
• 
  Kvido Štěpánek, 61 let

  Když trpí dospělý, je to smutné a trpím s ním. Ale aby trpělo dítě - tam už je soucit málo. To prostě nemůže být!
• 
  Aneta Poklopová, Michal Uryč & Julinka

  Naší Julince je teprve 8 měsíců. Přišlo nám dobré posílat peníze UNICEF ne pod našimi jmény, nýbrž společně jménem Julie. A nastavili jsme trvalý příkaz do jejích 18 let, kdy se sama bude moci rozhodnout, zda bude chtít pokračovat.
• 
  Asaf Auerbach, 92 let

  Už od svých 77 let pobírám příplatek k důchodu, jakýsi sirotčí důchod pro ty, jejichž rodiče zahynuli během nacistické okupace a jimž v té době ještě nebylo 18 let. Jsem jedním z nich, rodiče byli zavražděni v Osvětimi 30. října 1944. Po válce jsem dostal sirotčí důchod po otci, zcela nedostatečnou částku, bez pomoci příbuzných a americké židovské charity nevím, co bych si počal. Dnes už jej nepotřebuji a jsou tu statisíce dětí, které pomoc naléhavě potřebují, nejspíš v současnosti se jejich počet závratně zvyšuje. Proto jsem se rozhodl dvě třetiny svého "sirotčího" důchodu věnovat ve prospěch potřebnějších. Táta s mámou by mne určitě pochválili.