Publikováno dne 09.06.2026
„Nejdůležitější je naslouchat dětem a mladým lidem, protože jsou součástí řešení.“ Právě tahle myšlenka silně rezonovala celou konferencí zaměřenou na duševní zdraví dětí a dospívajících v Česku, kterou v pondělí 8. června na půdě Akademie věd ČR pořádal UNICEF ČR. Zdůraznila ji ředitelka organizace Pavla Gomba během prezentace výzkumu Mladé hlasy v dopoledním bloku konference a stejný pohled sdíleli i mladí panelisté, kteří v odpolední bloku shrnuli celou konferenci a otevřeli témata, která podle nich nejvíce trápí mladou generaci v oblasti duševního zdraví. Vyjádřili se, že by mladí lidé měli dostat „místo u stolu“, když se o nich jedná.
Odborné a institucionální perspektivy
Celou konferenci otevřela debata zástupců ministerstev a institucí. Vystoupili v ní ředitel Národního ústavu duševního zdraví Jiří Horáček, ochránce práv dětí Martin Beneš, vrchní ředitel pro zdravotní péči Patrik Zachar (MZ), vrchní ředitel Sekce vzdělávání a mládeže Jan Mareš (MŠMT) a ředitel Odboru rodiny a ochrany práv dětí David Karl (MPSV).
„Současný systém často reaguje až na vzniklé problémy, větší důraz by měl být kladen na prevenci,“ reagoval David Karl na dotaz, co považuje za jeden z největších problémů v oblasti duševního zdraví. S Janem Marešem souzněl v tom, že je třeba více dat, aby bylo možné plně porozumět potřebám dětí.
„Významně roste počet dětí a mladých lidí, kteří se potýkají s problémy v oblasti duševního zdraví,“ to je trend, který podle Patrika Zachara velmi znepokojuje ministerstvo zdravotnictví. Stejně jako to, že není dostatek psychologů, psychiatrů a dalších odborníků. „Důležitou roli vedle školních psychologů a jiných odborníků hrají třídní učitelé a další pedagogové,“ poznamenal Jan Mareš.
Jiří Horáček s Martinem Benešem poznamenali, že faktorů, které ovlivňují duševní stav dětí, je mnoho od vztahů v rodině, školy a nejistoty ohledně budoucnosti po klimatickou krizi a války, což potvrdil i výzkum Mladé hlasy. „Je důležité rozvíjet odolnost dětí v rychle se měnícím světě,“ uvedl Jiří Horáček.
První blok se rovněž věnoval otázce sociálních sítí a jejich vlivu na děti. „Sociální sítě mají jak pozitivní, tak negativní dopady. Pro děti a mladé lidi by měly být bezpečnější,“ řekl Martin Beneš s tím, že pokud se budou zavádět nějaké regulace, měly by být přiměřené. „Nemůže jít o tvrdý plošný zákaz,“ domnívá se. „Sociální sítě jsou jako návykové látky a ty také podléhají regulacím. Pokud nějakou regulaci přijmeme, musí být účinná,“ navázal Jiří Horáček.
Mladé hlasy 2026
Druhý blok dopolední části konference patřil prezentaci nejnovějšího výzkumu Mladé hlasy, které se ujala ředitelka UNICEF ČR Pavla Gomba. Analytik STEM/MARK Radek Pileček představil závěry průzkumu, který se zaměřoval na duševní zdraví dětí z pohledu rodičů. Oba tyto výzkumy se rovněž zaměřily na otázku bezpečí dětí na sociálních sítích.
„Česká republika vykazuje zajímavý paradox. V oblasti fyzického zdraví dětí patří mezi nejúspěšnější země, ale v oblasti životní spokojenosti a duševního zdraví se nachází až v poslední třetině zemí,“ na úvod Pavla Gomba zmínila, že byť polovina dětí zapojených do výzkumu Mladé hlasy uvedla, že se cítí šťastně, oproti předešlým letům je to pokles.
Na pocit štěstí mají největší vliv finanční situace rodiny, vztahy v rodině, škola nebo přátelé. „Významný problém je pro děti nedostatek přátel, svěřovaly se, že zažívají pocity osamělosti,“ dodala. „Vedle zmiňované osamělosti mezi nejčastější psychické problémy patří vztahy ve škole, problémy v rodině nebo školní nároky. Vztahy ve škole často souvisejí například se šikanou,“ vysvětlila.
„Velká pozornost je ve výzkumu věnována rodině, například tomu, jak děti vnímají svůj vztah s otcem a svůj vztah s matkou. Nicméně bychom chtěli upozornit, že ve více než polovině domácností v Česku děti zažívají nějakou formu hádek. Nejde jen o neshody mezi rodiči, které si řeší sami, ale terčem křiku jsou i děti. Alarmující je také to, že 7 % dětí doma zažívá fyzické násilí,“ uvedla Pavla Gomba.
Radek Pileček, analytik agentury STEM/MARK, která od roku 2017 spolupracuje s UNICEF ČR na výzkumu Mladé hlasy, představil průzkum, jenž se na problematiku duševního zdraví díval z pohledu rodičů. Šetření probíhalo současně s Mladými hlasy. „Psychické problémy mají často dlouhodobý charakter a trvají déle než jeden rok. Podle rodičů jsou nejčastějšími problémy nízké sebevědomí, úzkosti, stres a deprese,“ uvedl Radek Pileček. Nejpozitivnějším zjištěním šetření je, že většina rodin se snaží psychické problémy svých dětí aktivně řešit. Bohužel často nevědí jak.
Oba výzkumy také věnovaly pozornost sociálním sítím. „Děti uvádějí jako největší negativní vliv problémy ve škole, následované digitálním prostředím a rodinnými problémy. Rodiče naopak častěji považují za hlavní problém digitální prostředí,“ navázal Radek Pileček. „Dvě třetiny dětí tráví online více času, než by samy chtěly,“ přidala Pavla Gomba. „Děti obecně souhlasí s věkovými omezeními na sociálních sítích, ale často je podporují spíše pro mladší děti než pro sebe,“ dodala. „Přibližně 79 % rodičů i dětí souhlasí se zákazem sociálních sítí pro děti do 15 let,“ uvedl Radek Pileček.
Více o výzkumu Mladé hlasy 2026.
Tváří v tvář realitě: Osobní reflexe studentů, rodičů a odborníků
V další části dopolední sekce studentka psychologie Kristýna Kedrová, pedagožka a lektorka Janka Linhartová, specialistka na mezigenerační komunikaci a viceprezidentka ICF ČR Eva M Rybková a koučka a také maminka Martina Ježdíková otevřely témata z vlastního života a praxe.
Kristýna Kedrová po vlastní zkušenosti se šikanou ve škole zdůraznila, jak důležité je řešit psychické problémy – pokud jsou spojené právě se šikanou – přímo ve škole. „Mnoho mladých lidí má pocit, že nemají dostatečný vliv na řešení problémů, které se jich týkají. A také pocit, že nejsou bráni vážně. S tím mám zkušenost i já,“ uvedla Kristýna Kedrová.
„Rodiny často poznají, že dítě prochází obtížným obdobím, ale někdy si problém nechtějí připustit, někdy i protože cítí pocit viny, že selhaly,“ načala Martina Ježdíková. Přiznala, že období, kdy její dcera bojovala s duševními problémy, je pro ni stále velmi živé. „Duševní zdraví je třeba vnímat stejně vážně jako fyzické zdraví. Přestože psychické onemocnění není vždy vidět, je skutečné a může mít závažné dopady,“ upozornila. „Pokud přijde nějaký problém, je vždy třeba začít u sebe, než začít ukazovat prstem na ostatní a čekat na řešení nebo chtít, aby někdo něco udělal. To je hrozně jednoduché. První otázka by měla být: ‚Co pro to můžu udělat já?‘ Někdy ale stačí jediný člověk, který může nastartovat něco krásného,“ řekla Martina Ježdíková.
„Klíčové je nevytvářet na děti už od raného dětství nepřiměřený tlak. Dětství není soutěž. Učitelé, zejména v raných fázích vzdělávání, potřebují podporu a školení v tom, jak pracovat s psychickou pohodou dětí. A podporu potřebují také rodiče. Zásadní je rovněž důvěra mezi školou a rodinou,“ pedagožka a lektorka Janka Linhartová sdílela zkušenosti nejen z praxe, ale také z vlastního života o tom, jak tlak ve škole může na děti dopadat.
„Panuje domněnka, že si generace nerozumí, ale děti, mladí lidé a dospělí si ve většině případů rozumějí lépe, než si často myslíme. Zásadní je vzájemný respekt. Názory dětí a mladých lidí je třeba brát vážně,“ navázala Eva M. Rybková. S tím souzněly všechny panelistky. Janka Linhartová dodala, že duševní pohoda dítěte v každém věku, i u dvouletých batolat, je třeba brát vážně. Také Kristýna vyzdvihla, že kdyby učitelé brali šikanu vážněji, nemuselo to zajít tak daleko. „Dítě je třeba brát jako rovnocenného partnera, je třeba nejen naslouchat, ale skutečně děti a mladé lidi slyšet, abychom porozuměli,“ shrnula Janka Linhartová.
Digitální well-being: Věkové limity a regulace sociálních sítí
Navazující část konference patřila expertům UNICEF. Připojil se John Livingstone, Head of Policy and Advocacy, z australské kanceláře a Josianne Galea Baron, Child Rights and Business Specialist, ze ženevské kanceláře. Ve svém panelu mluvili o věkovém omezení sociálních sítí. John Livingstone přinesl do debaty čerstvou zkušenost z Austrálie, kde od prosince 2025 bylo omezení implementováno.
„Rozhodnutí nevycházelo z jedné konkrétní studie nebo jednoho datového zdroje, ale z kombinace různých faktorů a rostoucích obav o dopady sociálních sítí na děti a mladé lidi. Odpovědnost za dodržování zákona nenesou rodiče ani děti, ale samotné technologické platformy,“ John Livingstone na začátek shrnul důvody, proč se v Austrálii k věkovému omezení rozhodli.
„Platformy si mohou samy zvolit způsob ověřování věku, ale musí používat co nejméně invazivní řešení. Nemusí tedy nutně vyžadovat průkaz totožnosti. Nicméně za porušení zákona mohou platformy dostat pokuty až do výše 35 milionů dolarů,“ dodal s tím, že první celistvé hodnocení tohoto zákona se očekávají v průběhu roku, nicméně už teď je jasné, že většina mladých lidí stále sociální sítě používá.
„Co se dat týče, zatím máme pouze vstupní údaje. Víme, že během prvních dvou týdnů od zavedení zákona bylo deaktivováno 4,7 milionu účtů na různých sociálních sítích. Nicméně nevíme, zda tyto účty skutečně patřily dětem. Data dále ukázala, že 7 z 10 dětí a mladých lidí sociální média stále používá. Jako důvod většina respondentů (67 %) uvedla, že si platformy neověřily jejich věk. Zřejmě nejzásadnějším zjištěním pak je, že počet stížností na negativní dopady sociálních sítí ve srovnání se stejným obdobím loňského roku zatím neklesl,“ vysvětlil John Livingstone.
„Zkušenosti mladých lidí jsou velmi rozdílné: někteří uvádějí, že jim omezení sociálních sítí pomohlo, jiní přišli o důležité zdroje podpory a kontaktů, u mnoha se nezměnilo prakticky nic,“ shrnul John Livingstone. Josianne Galea Baron se zaměřila na postoj UNICEF, který jako hlavní prioritu vidí bezpečnost dětí v digitálním prostředí. „Mezi naše hlavní priority ochrany dětí v online prostředí patří prevence situací, kdy se děti na sociálních sítích stávají oběťmi sexuálního zneužívání a vykořisťování, šikany, obtěžování a dalších forem násilí, ekonomického zneužívání, neoprávněného nakládání s osobními údaji či škodlivého obsahu. Přibližně 1,2 milionu dětí navíc během posledního roku zažilo zneužití svých fotografií k vytváření sexuálně explicitních deepfake materiálů pomocí nástrojů umělé inteligence,“ uvedla.
„Současný stav nefunguje dostatečně dobře pro děti ani rodiny. UNICEF vytváří jak rady a doporučení pro rodiče, tak nástroje, které pomáhají firmám posuzovat dopady jejich produktů na práva dětí. V otázce věkového omezení sociálních sítí UNICEF zastává názor, že věková omezení mohou být součástí řešení, ale sama o sobě neřeší hlavní příčiny problémů,“ zdůraznila Josianne Galea Baron.
Panel mladých lidí a reakce na návrhy a doporučení
Po celou dobu konference byli v hledišti také ti, jichž se téma duševního zdraví dětí a dospívajících týká nejvíce – sami zástupci z řad mladých lidí. Konkrétně to byli finalisté ankety Dítě Česka napříč ročníky:
Amelie Hauptman, Ella Ježdíková, Kristýna Kedrová, Vanesa Klimešová, Veronika Lindová, Alexandra Rydvalová, Vojtěch Šurýn, Katarina Uhríková.
Jejich panel se týkal reflexe všeho, co přes den zaznívalo. Včetně toho, co oni samotní v oblasti duševního zdraví dětí a dospívajících považují za největší problém či výzvu.
„Mnoho dospělých, včetně politiků, přijímá rozhodnutí týkající se sociálních sítí a duševního zdraví, aniž by skutečně rozuměli zkušenostem mladých lidí a světu, ve kterém žijí,“ domnívá se Katarina Uhríková. „Mladí lidé mají často pocit, že jim dospělí nerozumějí nebo neberou jejich zkušenosti dostatečně vážně,“ navázala Amy Hauptman.
„To, že dospělí nebo rodiče vidí situaci určitým způsobem, ještě neznamená, že ji chápou správně,“ doplnil Vojtěch Šurýn. „Ve školách i ve veřejném prostoru by se mělo o duševním zdraví mluvit pravidelně, ne jen občas. Mladí lidé by měli lépe znát dostupné linky pomoci a další podpůrné služby,“ vyzdvihla Vanesa Klimešová. Panelisté se shodli, že duševní zdraví není pouze tématem mladých lidí, ale celé společnosti.
Panel se důkladně věnoval i sociálním sítím a možnému věkovému omezení. „Určitá forma regulace může pomoci mladým lidem lépe pochopit rizika digitálního prostředí,“ uvedla Ella Ježdíková. „Sociální sítě nepovažuju za jednoznačně negativní. Umožňují komunikaci na globální úrovni a mohou pomáhat lidem, aby se necítili osamělí,“ doplnila Veronika Lindová. Shodovali se v tom, že regulace a omezení je jedna věc, ale že základní je rozumět tomu, jak jednotlivé platformy fungují a jak je správně používat. Mluvili také o tom, že online prostředí a sociální sítě jsou běžnou součástí života dětí a dospívajících. „Bez vlastní zkušenosti je velmi těžké skutečně pochopit, jak život mladých lidí vypadá,“ uvedla Alexandra Rydvalová.
„Zajímalo by mě, kolika mladým lidem ti, co rozhodují, skutečně naslouchali předtím, než přijali svá rozhodnutí,“ podotkla Amy Hauptman. „Ano, také bych ocenil, kdyby si někteří z hostů zůstali a vyslechli si přímo názory mladých lidí,“ souhlasil Vojtěch Šurýn i další mladí panelisté.
Všichni mladí panelisté na závěr konference uvedli, že by zástupci jejich generace měli mít „místo u stolu“, když vlády rozhodují o záležitostech, které se jich týkají včetně duševního zdraví.
V UNICEF bereme všechna data a zjištění z výzkumu Mladé hlasy velmi vážně. Vnímáme je jako důležitý podklad pro další odbornou i společenskou debatu o duševním zdraví dětí a bezpečí v digitálním prostředí. Na základě získaných poznatků nyní UNICEF připravuje doporučení, která budou následně sdílena se zástupci vlády, institucí i dalšími partnery. Klíčové pro nás přitom zůstává jediné: naslouchat dětem a mladým lidem a zahrnout jejich zkušenosti i názory do hledání konkrétních řešení.