Příběhy roku 2020

Publikováno dne 19.01.2021

Příběhy roku 2020 se šťastným koncem

Navzdory pandemii a jejím dopadům naši pracovníci i nadále pokračovali v programech v nejchudších zemích a krizových oblastech světa, kde je situace dětí nejtíživější. Díky podpoře dárců mohl UNICEF v uplynulém roce pomoci milionům strádajících dětí. Podívejte se na příběhy některých z nich.

Koli, 4 roky, Jižní Súdán

Při návštěvě zdravotnického střediska UNICEF ve městě Pibor je u čtyřleté Koli diagnostikována podvýživa. Její matka Nyachimach vyhledala lékařskou pomoc, protože nejmladší dcery se necítily dobře. „Moje dcery, čtyřměsíční Gol a čtyřletá Koli, jsou nemocné. Koli má už dva měsíce horečku a kašel, Gol začala mít zdravotní problémy před pár dny.“ Před dvěma měsíci uprchla desetičlenná rodina z Manyabolu, kde vypukly etnické boje. Nejprve našli útočiště ve městě Gomorok. Když se boje přesunuly i sem, museli utíkat až do Piboru. “Je to tu pro nás těžké. Naši příbuzní, u kterých jsme měli bydlet, přišli o svůj domov kvůli povodním. Nemáme přístup ke standardní lékařské péči, protože nemáme peníze. Nejhorší je pro nás hlad. Nemáme jídlo a naše děti jsou nemocné. Jako matka nejsem šťastná, když se nemohu postarat o své děti. Mám velké starosti.“

© UNICEF/Ryeng

Na mobilní zdravotní klinice podporované UNICEF měla Koli pozitivní test na malárii. Po podání léků proti malárii zkontrolovali zdravotníci také obvod její paže a zjistili, že trpí těžkou akutní podvýživou a potřebuje okamžitou pomoc. Rodina byla poslána do výživového centra poblíž, kde diagnózu potvrdili a ihned zahájili léčbu. Podvyživená byla také Koliina matka Nyachimach, ale po týdnu ve výživovém centru už jsou obě z nejhoršího venku. „Jsem ráda, že jsme se přišli – jinak bychom ani nezjistili, že Koli měla malárii,“ říká Nyachimach. „Příště už budu vědět, že se nemusím bát přijít na kontrolu se svými dětmi. Mám radost, že Koli už je teď mnohem lépe.“

Erik, 1,5 roku, Guatemala

Pracovnice UNICEF Luisa Elena Zuñiga drží v rukou rok a půl starého Erika Samuela během návštěvy u něj doma ve vesnici Tunimá Charchales v oblasti Huehuetenango. Terénní pracovníci UNICEF v odlehlých oblastech Guatemaly chodí dům od domu a provádějí monitoring dětské podvýživy. V této zemi trpí chronickou podvýživou každé druhé dítě. Pracovní týmy jsou složeny z jednoho odborníka na výživu a tří asistentů. Výskyt podvýživy se v zemi zvýšil kvůli dlouhodobému suchu a ekonomickým dopadům COVID-19.

© UNICEF/Billy/AFP-Services

Akutní podvýživu diagnostikovala Luisa také u malého Erika. „UNICEF nám pro Erika poskytl terapeutickou výživu a vitamíny. Díky Bohu již přibral,“ říká jeho matka Brenda. „Čekáme teď další miminko, takže jsem dostala také vitamíny a starám se o sebe, aby se dítě nenarodilo s žádnými zdravotními problémy.“

© UNICEF/Billy/AFP-Services

Weam, 12 let, Sýrie

Weam žije v táboře Ared al-Jeb pro vnitřně vysídlené obyvatele v provincii Idlíb v Sýrii. Když začala válka, byly jí pouze čtyři roky. Za celý svůj život nezažila nic jiného. Její matka zemřela na rakovinu krátce po začátku konfliktu a o Weam a její sourozence se staral jenom otec. Brzy však přišli i o něj – byl zabit při náletu na jejich rodnou vesnici. Teď se o Weam a její sourozence stará teta. Dvě její sestry mají kvůli útokům dlouhodobé následky a rodina nemá žádný zdroj příjmů.

© UNICEF

Kvůli tomu, že museli několikrát uprchnout před blížící se frontou, zameškaly děti několik měsíců výuky. Nedávno však začala Weam a její sourozenci chodit do mobilní školy, které UNICEF zajišťuje pro 800 dětí v táboře. „Tady ve škole jsme v bezpečí. Paní učitelka je na nás moc hodná. Nejvíc mě baví matematika.“ UNICEF školí učitele a zajišťuje přístup ke vzdělání pro 13 500 dětí v celé severozápadní Sýrii. Weam se chce stát se učitelkou. „Chtěla bych syrským dětem pomoc k lepší budoucnosti, než jsem měla já,“ říká.

Nikita, 6 let, Ukrajina

Šestiletý Nikita stojí ve dveřích svého domu a drží aktovku, kterou dostal od UNICEF. Od září začal Nikita chodit do školy ve vesnici Zalizne. Tato škola se nachází nejblíže válečné fronty, přesto se Nikita nemohl dočkat, až nastoupí do první třídy.

© UNICEF/Filippov

UNICEF ve spolupráci s partnery zajistil 725 vzdělávacích souprav pro zranitelné děti žijící uvnitř kontaktní linie, která odděluje vládní a nevládní území na východní Ukrajině. Už během prázdnin se díky školním pomůckám od UNICEF Nikita připravoval na nadcházející výuku.

© UNICEF/Filippov

Hanan, 11 let, Jordánsko

Jedenáctiletá Hanan žije v uprchlickém táboře Za’atari v Jordánsku, kde navštěvuje vzdělávací centrum pro vysídlené děti. Letos nastoupila do 6. třídy. “Vím, že musím být silná, abych mohla v životě dělat to, co chci. Hodně se učím, abych se stala právničkou a mohla bránit nevinné. Věřím, že každý z nás by si měl jít za svým snem, i když to není jednoduché.“

V březnu byla její škola uzavřena kvůli opatřením proti šíření COVID-19. “Bylo to pro mě nejtěžší období. Nevěděla jsem, jestli dokončím ročník. Karanténa byla nudná a distanční studium mi moc nešlo. Je mnohem snazší se učit ve škole, protože můj učitel je tam se mnou a dokáže mi vše srozumitelně vysvětlit.“

© UNICEF/El-Noaimi

Během distančního vzdělávání se Hanan dělila o jeden telefon se čtyřmi sestrami a jedním bratrem. “Museli jsme si naplánovat rozvrh, aby se každý z nás mohl alespoň na část dne připojit k výuce.” Každý den po škole Hanan navštěvuje místní centrum přátelské k dětem, které v táboře zřizuje UNICEF. “Většinou si společně povídáme, zpíváme nebo malujeme, ale také se učíme nové věci nebo si procvičujeme látku ze školy.“

Djonice, 9 měsíců, DRC Kongo

Bernice přivedla svého devítiměsíčního syna Djonice do zdravotního střediska Kinkole ve městě Nsele na preventivní prohlídku. Bernice má tři děti a považuje za své velké štěstí, že jsou všechny zdravé. Od narození svého prvního dítěte se řídila radami lékařů týkajících se kojení a očkování. Tessi Mvutukulu, hlavní lékařka pediatrického oddělení v Kinkole, malého Djonice zváží a přeměří mu obvod paže, aby zkontrolovala, zda je jeho růst normální. Vysvětluje jeho matce, že toto vyšetření se provádí u dětí, které nedosáhly standardní hmotnosti odpovídající jejich věku a mohly by tak být podvyživené. V takovém případě je dítě přijato na pediatrické oddělení, aby mohlo znovu získat váhu a obdržet potřebnou péči. Djonice je ve zdravotnickém středisku také očkován proti spalničkám a žluté zimnici. Při první injekci je statečný, při druhé pláče. Jakmile však opustí očkovací místnost, vrací se na tvář chlapce široký úsměv.

© UNICEF/Desjardins

„Zdravotní středisko teď není tak plné, jako obvykle bývá,“ říká Bernice. „Myslím, že mnoho lidí se sem bojí jít kvůli obavě z nákazy nemocí COVID-19. Já ne – do nemocnice jsem přišla s rouškou a dodržovala předepsaná opatření. Ale je to pro všechny těžké. Od té doby, co se COVID-19 poprvé objevil v Kinshase, se náš každodenní život změnil. Můj manžel je farář, a protože jsou kostely zavřené, nemáme teď zdroj obživy.“

Fatme, 8 let, Libanon

Osmiletá Fatme si hraje na hřišti v centru přátelském k dětem, které UNICEF zřídil v parku ve čtvrti Karantina v libanonském Bejrútu. Z tragických explozí v přístavu se dosud nevzpamatovala. “Oblékali jsme se, abychom šli navštívit moji babičku, a najednou se ozvala hrozná rána. Rozbilo se okno a roztříštěné sklo pořezalo mou sestru. Začala se bortit střecha našeho domu. Maminka říkala, abychom běželi ven. Se sestrou jsme plakaly, maminka křičela a volala o pomoc. Na ulici byl chaos, lidé utíkali, nikdo nevěděl, co se děje. Bylo to hrozné. Kdykoliv teď moje mladší sestra Mimar uslyší zvuk letadla, začne se bát. Rády jezdíme do hor, protože tam nemáme strach z ničeho.”

© UNICEF/Choufany

“Moje škola je teď zničená, nemůžeme se tam vrátit.“ UNICEF po městě zřídil dočasné prostory pro vzdělávání dětí, které se v září nemohly vrátit do škol. Dětem se zde věnovali vyškolení pracovníci, kteří jim byli schopni poskytnout psychosociální podporu. „Teď můžeme chodit do centra, kde se potkávám s ostatními spolužáky, povídáme si, hrajeme a také se učíme. Nejraději mám angličtinu, matematiku a zeměpis,“ usmívá se Fatme. 

Rosa, 1,5 roku, Mosambik

Tina Mussa vzala svou rok a půl starou dcerku do zdravotního střediska Ibo v provincii Cabo Delgado. Protože je sluchově postižená, přišla s nimi do nemocnice i její sestra, která s péčí o malou Rosu vypomáhá.

© UNICEF/Bisol

Rodina utekla před útoky v pevninské části na ostrov Ibo, kde žijí jako vnitřně vysídlení obyvatelé v hostitelské rodině. Rosin otec během strastiplné cesty onemocněl a před 6 měsíci zemřel na choleru. „Naše Rosa trpí podvýživou. Přišel k nám komunitní zdravotník UNICEF, vyšetřil ji a poslal nás do zdravotnického střediska, kde Rosu začali léčit a dali nám pro ni terapeutickou stravu Plumpy Nut,“ říká Tina.

© UNICEF/Bisol

Roughy, 21 let, Mauritánie

Roughy, komunitní dobrovolnice ve městě Tufunde Cive, je matkou pětiměsíční dcery. V oblasti Gorgol v Mauritánii, která je jedním z regionů s největším výskytem podvýživy, byl zřízen výukový skupinový program pro matky dětí, který má předcházet podvýživě na úrovni komunity. Skupiny jsou součástí projektu UNICEF zavedeného v roce 2019 v rámci boje proti chronické podvýživě, která postihuje 1 z 6 dětí v zemi.

© UNICEF/Pouget

“Protože umím číst a psát, byla jsem při zahájení projektu vybrána ženami z vesnice, abych je zastupovala jako zodpovědná osoba. Mým úkolem je najít těhotné a kojící ženy ve vesnici a přizvat je, aby se připojily k výukovému programu a účastnily se našich pravidelných setkání.“

Smyslem projektu je vytvořit v každé vesnici alespoň jeden kurz pro těhotné a kojící ženy a přispět tak k posílení postavení žen prostřednictvím programů potravinové soběstačnosti, především skrze pěstování plodin a chov drobných hospodářských zvířat.

© UNICEF/Pouget

Ve vesnici Peulh, kde Roughy žije, se kurzy konají jednou měsíčně, pokaždé na jiné téma. U těhotných žen je kladen důraz na prenatální konzultace s cílem motivovat je, aby přišly do zdravotního střediska, kde jsou podrobeny lékařské kontrole. Jsou také informovány o důležitosti kojení ihned po narození dítěte.

“Dozvěděly jsme se spoustu věcí. Mnoho matek nevědělo, jak novorozence nejlépe krmit a případy dětské podvýživy byly častější. Nyní všechny matky upřednostňují kojení jako nejvhodnější stravu dětí před náhradní výživou,“ chválí si kurzy Roughy. „Ženy lépe vědí, jak se o sebe a své děti postarat tak, aby zůstaly zdravé. Pěstují také odolné plody a zeleninu. Osvětové kurzy tak nepomáhají jen matkám a jejich dětem, ale prospívají celé naší komunitě.“

Minata, 22 let, Mali

Dvaadvacetiletá Minata je zapojená do programů potravinové soběstačnosti. Pro svou rodinu připravuje k obědu tradiční malijský pokrm „tô“ z vařené kukuřičné kaše. „Díky radám pracovníků UNICEF se zlepšilo stravování našich dětí. Ženy v naší komunitě děti do 6 měsíců výhradně kojí a potom začínají dětem dávat ovoce a zeleninu. Podvýživa se díky tomu v naší vesnici významně snížila.“

© UNICEF/Keïta

Navzdory tomu, že tento region je obilnicí celé země, žije v oblasti Sikasso nejvíce podvyživených dětí v Mali. Jedno ze tří dětí v regionu zaostává. Nedostatečná výživa kojenců a malých dětí a špatné stravovací návyky vedly k vysoké míře podvýživy dětí. Od roku 2015 UNICEF pomáhá snižovat podvýživy prostřednictvím osvětových programů, které propagují zásady  správné výživy.

© UNICEF/Keïta

Každý den UNICEF pomáhá milionům dětí po celém světě. Za každým číslem se ale skrývají osobní příběhy konkrétních dětí. Děkujeme všem laskavým dárcům, díky nimž jsme v roce 2020 mohli zajistit výživu, pitnou vodu, lékařskou péči, ochranu a vzdělání strádajícím dětem. Podpora našich českých dárců nám umožňuje i nadále být tam, kde nás děti potřebují nejvíce. Pracujeme pro každé dítě. A nikdy se nevzdáme.

Děkujeme, že jste s námi.

Vaše pomoc je pomocí dětem
Takto můžete pomoci:
Vaše pomoc je pomocí dětem
Takto můžete pomoci: