Největší krize současnosti

Publikováno dne 15.02.2021

Humanitární krize a pandemie ohrožují 190 milionů dětí ve 149 zemích světa.

Pandemie COVID-19 vedla k bezprecedentní zdravotnické, sociálně-ekonomické, humanitární a lidskoprávní krizi a tvrdě dopadla na životy těch nejzranitelnějších. Tisíce dětí po celém světě ohrožuje podvýživa, nedostatečná lékařská péče, infekce ze závadné vody a podchlazení.

Kromě dopadů pandemie sužují děti nové humanitární krize. Konflikt v oblasti Tigray v Etiopii připravil o domov už 60 000 lidí, včetně 25 000 dětí. Kvůli nepokojům v provincii Cabo Delgado v Mosambiku bylo vysídleno více než 425 000 lidí, včetně 191 000 dětí. Zprávy o vraždách, únosech a náboru dětských vojáků v ozbrojených konfliktech se objevují čím dál častěji.

Pokud můžete, pomozte prosím dětem v krizových situacích jednorázovým příspěvkem.

Mladá dívka se zotavuje po ozbrojeném útoku ve městě Humera v Etiopii. Násilné střetnutí vládních a nevládních jednotek v oblasti Tigray si vyžádalo stovky obětí na životech.
© UNICEF/Soteras/AFP

Jakákoliv částka může pro děti v krizích znamenat naději na život, zdravé dětství a lepší budoucnost. Váš dar bude použit na výživu, pitnou vodu, proškolení zdravotníků, osvětu, léky a potřebné lékařské vybavení tam, kde jsou životy dětí právě teď nejvíce ohroženy.

Životy dětí ohrožují také přírodní katastrofy, jejichž počet se za posledních 30 let ztrojnásobil. Silné bouře dopadly na zranitelné komunity ve Střední Americe a východní Asii (na Filipínách, ve Vietnamu a Kambodži) a zasáhly 16 milionu lidí. Přírodní katastrofy ničí úrodu v zemědělských oblastech, vedou k nedostatku pitné vody, vyhání lidi z domovů a zvyšují riziko konfliktů a mimořádných událostí.

Malý chlapec se krčí u ohně v mosambické provincii Sofala, 80 kilometrů od města Beira. Rodiny postižené tropickým cyklónem Eloise sem utekly z okolních čtvrtí, aby vyhledaly útočiště a pomoc. Jejich domovy byly úplně zničeny. Mnozí kvůli bouři přišli o všechno a dorazili pouze s oblečením, které měli na sobě. Centrum, které dočasně ubytovává 483 lidí ve 33 stanech, má jednu zdravotní kliniku.
© UNICEF/Franco

Pandemie zároveň zhoršila dosavadní vleklé krize v zemích, jako je Afghánistán, Bangladéš, Burkina Faso, Demokratická republika Kongo, Libye, Jižní Súdán, Ukrajina a Venezuela. V březnu tohoto roku uplyne 10 let války v Sýrii a 6 let ozbrojeného konfliktu v Jemenu. Pouze v těchto dvou zemích žije 17 milionů dětí, které potřebují humanitární pomoc.

Kde je právě teď situace pro děti a jejich rodiny nejhorší?

Dekáda války v Sýrii

Oblast Středního východu zůstává epicentrem dvou nejdelších a nejzávažnějších humanitárních krizí na světě. Po deseti letech války se ozbrojený konflikt v Sýrii stále prohlubuje a 11 milionů lidí, včetně 4,8 milionu dětí, vyžaduje okamžitou humanitární pomoc.

Kritickou situaci dále komplikuje hospodářský propad. Pandemie COVID-19 a její socioekonomické dopady tvrdě zasáhly nejchudších rodiny a vedly k nárůstu cen základních potravin. Humanitární potřeby na místě zůstávají obrovské. 6,1 milionu lidí je vnitřně vysídleno. Lidé, kteří se spontánně vrací do svých domovů, potřebují pomoci při obnovování zničené infrastruktury.

16. června 2020 dostává tříměsíční Zuka očkování na dočasné klinice Dayr Hafir v Sýrii, kterou provozuje UNICEF jako alternativu pro zdravotní středisko, které je v současné době opravováno.
© UNICEF/Chnkdji

Vážné porušování dětských práv v Sýrii pokračuje. Děti jsou zabíjeny a mrzačeny během bombardování civilních oblastí, nemocnic a škol. 11,5 milionu lidí, včetně 3,1 milionu dětí ohrožují nášlapné miny. Ženy a dívky kvůli válce čelí nebezpečí předčasných sňatků a genderového násilí.

Léta konfliktu v Sýrii dramaticky zhoršila přístup k základním službám: 2,5 milionu dětí ve věku od 5 do 17 let nechodí do školy. Asi 10,7 milionu lidí nemá přístup k pitné vodě a hygieně. Opatření proti šíření COVID-19 dále omezují lékařskou péči, včetně preventivního očkování.

16. června 2020 na klinice v Dayr Hafir ve východním Aleppu hovoří pracovnice UNICEF s matkou o důležitosti a bezpečnosti očkování.
© UNICEF/Chnkdji

Půl milionu dětí v Sýrii je chronicky podvyživených a 137 000 dětí do 5 let trpí akutní podvýživou. U takto oslabených dětí je přitom až devětkrát vyšší riziko úmrtí než u zdravých dětí.

Jen od prosince 2019 bylo na severozápadě Sýrie vysídleno přibližně 940 000 lidí (z toho 194 000 žen a 566 000 dětí), už předtím odtud přitom bylo vyhnáno 2,7 milionu osob. Syrská uprchlická krize zůstává největší krizí na světě, přičemž 5,6 milionu registrovaných uprchlíků (z toho 2,5 milionu dětí) žije v Egyptě, Iráku, Jordánsku, Libanonu a Turecku.

12letá Weam sedí před školním stanem UNICEF v táboře Ared al-Jeb v provincii Idlíb v Sýrii. Když začala válka, byly jí pouze čtyři roky. Její matka zemřela na rakovinu krátce po začátku konfliktu a její otec byl zabit při náletu, teď se o ni stará teta. Kvůli válce zameškala několik měsíců výuky. Teď chodí do mobilní školy, které UNICEF zajišťuje pro 800 dětí v táboře. Její sen je stát se učitelkou, aby mohla další generaci syrských dětí zajistit lepší budoucnost.
© UNICEF

Humanitární operace na severovýchodě jsou velmi náročné. UNICEF je jednou z mála organizací, které zde zůstaly. V táboře Al-Hol v současné době žije více než 65 000 lidí (z toho 94 % dětí a žen a 53 % dětí do 12 let), kteří jsou plně závislí na humanitární pomoci. V táboře Al-Roj potřebuje humanitární pomoc více než 2 200 lidí. Do uprchlického tábora Rukban na jihu země se od září 2019 nedostal žádný humanitární konvoj, veškeré obchodní trasy jsou uzavřeny.

29. dubna 2020 pomáhá sedmiletý Ahmad (vlevo) a pětiletý Saad matce odnést rodinnou hygienickou soupravu do jejich stanu v táboře Fafin na severu Aleppa. V rámci reakce na pandemii COVID-19 UNICEF distribuoval 2 000 hygienických souprav rodinám vysídleným z Afrínu, které nyní žijí v uprchlických táborech ve městě Tal Refaat na severu Aleppa.
© UNICEF/Almatar

Potřebné prostředky pro pomoc dětem v Sýrii v roce 2021 UNICEF vyčíslil na 330,8 milionů USD. Největší část rozpočtu je potřeba na programy pitné vody a hygieny, dále na vzdělávání a ochranu dětí před násilím a vykořisťováním.

Další informace o aktuální situaci v Sýrii naleznete v aktuálním situačním reportu.

Humanitární krize v Jemenu

Jemen zůstává nejhorší humanitární krizí na světě. Vleklý ozbrojený konflikt, rozsáhlý ekonomický kolaps a zhroucení vnitrostátních systémů a služeb způsobily, že 80 % z celkového počtu obyvatel, včetně 12,4 milionů dětí, potřebuje humanitární pomoc.

4. června 2020 je u malé Amal diagnostikována těžká akutní podvýživa ve zdravotnickém středisku Arhab v guvernorátu Saná v Jemenu.
© UNICEF/Alzekri

Ekonomický rozpad země pokračuje, jemenský rijál ztratil od září 2018 asi 50 % své hodnoty. Strádající rodiny si tak nemohou dovolit koupit ani základní potraviny, jako je mouka, chléb či zelenina.

Vleklá krize může Jemen dostat na pokraj hladomoru; nejméně 325 000 dětí strádá akutní těžkou podvýživou a další 2 miliony nejmenších dětí jsou podvyživeny. Pouze 15 % dětí v Jemenu přijímá dostatečnou výživu nutnou pro přežití, růst a rozvoj.

Nedostatek hygieny a čisté pitné vody vedou k šíření smrtelných onemocnění, kterým lze předcházet očkováním nebo dostatečným přísunem vitamínů a živin. Pandemie COVID-19 přetížila už tak křehký zdravotnický systém. Aktuálně je v Jemenu polovina zdravotnických center uzavřena a ta, která ještě fungují, jsou zcela přeplněná. V zemi chybí základní léky i ochranné pomůcky pro zdravotníky.

Za posledních pět let bylo v Jemenu zaútočeno na 219 škol a 142 nemocnic. Školy a nemocnice jsou často obsazovány ozbrojenými složkami a zneužívány jako základny pro vojenské účely. Zneužití těchto prostor pro válku zvyšuje riziko, že děti se stanou terčem útoku během školní výuky nebo návštěvy lékaře. Nevybuchlá munice a nášlapné miny představují pro děti smrtelné nebezpečí. Poškozování a uzavírání škol a nemocnic připravuje děti o práva na vzdělání a lékařské ošetření. V zemi chybí zdravotníci i učitelé.

Poskytování humanitární pomoci v Jemenu je však čím dál těžší. Válka probíhá napříč 49 aktivními frontami. Humanitární pracovníci UNICEF čelí bojům, blokádám a byrokratickým překážkám, aby pomohli milionům dětí, které urgentně potřebují pomoc. Díky své trvalé přítomnosti, znalosti místního prostředí a síti pěti regionálních pracovišť UNICEF může i nadále poskytovat bezprostřední pomoc strádajícím dětem a zároveň pracovat na posílení místních kapacit a struktur.

Více informací o aktuální situaci a o práci UNICEF v Jemenu.

29. dubna 2020 nese malý chlapec kanystr s vodou v oblasti Ala’amaseer v Adenu.
Více než 5 milionů dětí do pěti let v Jemenu čelí zvýšené hrozbě cholery a akutního průjmu, protože v zemi od poloviny dubna nadále dochází k silným dešťům. Od ledna 2020 bylo ve 290 z 331 okresů zaznamenáno více než 110 000 případů podezření na choleru. Čtvrtinu těchto případů tvoří právě děti do pěti let.
© UNICEF/Alzekri

Potřebné prostředky pro pomoc dětem v Jemenu v roce 2021 vyčíslil UNICEF na 576,9 milionu USD. Více než 70 % finančních požadavků je rozpočtováno na programy pitné vody a hygieny, výživové programy a lékařskou péči.

Podvýživa v Súdánu a Jižním Súdánu

V Súdánu čelí složité životní situaci přes 9,3 milionu lidí, z toho 5,4 milionu dětí. Hospodářská krize způsobuje v populaci rozsáhlou podvýživu. Etnické napětí na mnoha místech v zemi propuklo v násilné konflikty. Život dětí ohrožují záplavy a stále převládající infekční onemocnění, včetně cholery, dětské obrny a horečky chikungunya.

I když od vytvoření přechodné vlády v únoru 2020 došlo v Jižním Súdánu k větší stabilitě, situace zůstává napjatá a humanitární potřeby na místě jsou značné. Mnoho oblastí země je stále postiženo násilím mezi komunitami, ozbrojenými konflikty, cyklickým suchem a trvalými záplavami.

Lois Juan je komunitní pracovnice, která pomáhá šířit osvětu o prevenci nákazy COVID-19
v komunitě Gurei v hlavním městě Juba.
© UNICEF/Chol

Rozsáhlé dopady vleklých konfliktů způsobily, že 7,5 milionu lidí, včetně 4,1 milionu dětí, potřebuje humanitární pomoc. Téměř 4 miliony lidí jsou vysídleny, včetně 1,5 milionu vnitřně vysídlených osob a 2,2 milionu lidí, kteří žijí jako uprchlíci v sousedních zemích.

Primární zdravotní péče a vzdělávání čelí významným narušením v důsledku interkomunitního násilí a pandemie COVID-19. Omezené pokrytí zdravotnických, vodohospodářských, hygienických a sanitačních služeb v kombinaci s vysokou mírou potravinové nejistoty vedly ke vzniku chorob, kterým lze předcházet očkováním. V rámci preventivního uzavírání škol k zastavení šíření COVID-19 zůstaly 2 miliony dětí mimo školu. Už před vypuknutím epidemie přitom nemohlo v zemi chodit do školy 2,2 milionu dětí.

23. září 2020 je u čtyřleté Koli diagnostikována podvýživa ve zdravotním středisku ve městě Pibor v Jižním Súdánu. Její matka navštívila nemocnici, protože nejmladší dcery onemocněly. Před dvěma měsíci uprchla rodina z Manyabolu, kde vypukly etnické boje. Nejprve našli útočiště ve městě Gomorok. Když se boje přesunuly i sem, pokračovali do Piboru. Na zdravotní klinice, která pracuje v provizorních stanech od UNICEF, měla Koli pozitivní test na malárii a dostala léčena. Zdravotníci jí také zkontrolovali obvod horní části paže a zjistili, že trpí těžkou akutní podvýživou a potřebuje okamžitou pomoc. Rodina byla poslána do výživového centra poblíž, kde byla podvýživa potvrzena a ihned zahájena léčba.
© UNICEF/Ryeng

Odhady naznačují, že ceny potravin porostou a povedou k ještě větší potravinové nejistotě. Míra akutní podvýživy zůstává na úrovni 12,6 %. Odhaduje se, že 1,3 milionu dětí do 5 let je podvyživených a 292 300 z nich trpí těžkou akutní podvýživou.

Obyvatelé Jižního Súdánu také zažívají značné obavy o svou bezpečnost. Místní vyjadřují obavy z přetrvávající nejistoty, porušování lidských práv a genderově podmíněného násilí. Pouze 6,5 % ohrožených dětí v zemi má přístup k psychosociální podpoře a dalším službám na ochranu dětí.

Děti Rohingů v Bangladéši a Myanmaru

Deset let trvající etnický konflikt v Myanmaru dopadá na více než 1 milion lidí, z toho 450 000 dětí. Ženy a děti jsou vystavovány násilí, vykořisťování, zatýkání, zneužívání, zadržování a obchodování s lidmi. Přes 860 000 Rohingů v Bangladéši, kteří sem uprchli z Myanmaru, zůstává zcela závislých na mezinárodní pomoci a extrémně zranitelných vůči dopadům pandemie. Rohingové bez státního občanství nemají přístup ani k základním službám, jako je lékařská péče nebo vzdělání.

V roce 2020 boje mezi myanmarskými ozbrojenými silami a arakanskou armádou vyhnaly z domovů přes 81 000 lidí v Arakanském státě a 7 200 lidí v Číně. Kromě těchto nově vyhnaných osob bylo od roku 2012 vysídleno 130 000 lidí, kteří v přeplněných táborech čelí zhoršujícím se podmínkám. Objevují se zprávy o porušování mezinárodních humanitárních zákonů a lidských práv, včetně poprav a používání nášlapných min.

Byrokratické překážky, zhoršující se bezpečnostní podmínky a COVID-19 vážně omezují pohyb osob. Humanitární potřeby jsou obzvláště významné v Arakanském státě, kde žije téměř 600 000 Rohingů bez státní příslušnosti. Míra proočkovanosti dětí, přístup k výživě, pitné vodě a ke vzdělání jsou velmi špatné.

Komunitní dobrovolník měří obvod paže dítěte, aby zjistil, zda není podvyživené. V rámci preventivní kampaně UNICEF obcházejí komunitní dobrovolníci příbytky Rohingů v Bangladéši, monitorují zdravotní stav dětí a dodávají jim vitamín A.
© UNICEF/Lateef

Konflikt pokračuje již desátým rokem a kapacita i ochota přizpůsobit se klesá u vysídlených osob i hostitelských komunit. V roce 2020 vláda přijala novou strategii pro opětovné usídlení vnitřně vysídlených osob a uzavření uprchlických táborů. Příležitosti k trvalému řešení však zůstávají omezené kvůli minám a nevybuchlé munici v krajině a nedodržování lidských práv.

Myanmar je kvůli své poloze také extrémně zranitelný vůči přírodním katastrofám, včetně cyklonů, povodní a zemětřesení, která mohou mít zničující dopad na zranitelné komunity.

Dozvuky války v Afghánistánu

Dlouhotrvající humanitární krize jsou globálně stále častější. V Afghánistánu se počet lidí, kteří potřebují humanitární pomoc, zvýšil z 9,4 milionu v roce 2019 na 14 milionů v roce 2020.

Pokračující konflikt, omezený přístup k základním službám a dopady COVID-19 komplikují již tak složitou situaci v zemi. Zatímco nedávná mírová jednání jsou důvodem k optimismu, rozsah, závažnost a složitost humanitární situace zůstávají ohromné. V období od ledna do října 2020 uprchlo ze svých domovů kvůli konfliktům téměř 225 000 lidí. V celé zemi je vnitřně vysídleno více než 4,1 milionu osob.

Chlapec dostává očkování ve zdravotnickém zařízení Nawabad v provincii Herát v Afghánistánu, kde UNICEF podporuje preventivní očkovací programy.
© UNICEF/Fazel

Systém zdravotnictví se snaží obstarat i vnitřně vysídlené osoby, uprchlíky a navrátilce. Nedostatečná kapacita omezuje přístup k základní zdravotní péči, zejména v těžce postižených oblastech. Ve srovnání se stejným obdobím roku 2019 poklesla proočkovanost dětí ve druhém čtvrtletí roku 2020 o 22 %, a to především kvůli pandemii COVID-19 a souvisejícím karanténním opatřením.

Potravinová nejistota je v Afghánistánu znepokojivě vysoká. Více než 42 % populace čelí potravinové krizi. Ve 27 z 34 provincií se vyskytuje akutní podvýživa v míře, která překračují krizovou hranici. Pandemie COVID-19 také vedla k 13 % nárůstu odhadovaného počtu dětí do 5 let, které jsou vážně podvyživeny.

Děti během výuky v komunitní škole v Kandaháru v jižním Afghánistánu.
© UNICEF/Dejongh

V reakci na vypuknutí epidemie COVID-19 vláda na šest měsíců zavřela všechny školy v zemi, což ovlivnilo více než 7,5 milionu dětí ve školním věku, zejména dívky, a 500 000 dětí zapsaných do komunitního vzdělávání. Když se školy znovu otevřou, bude většina dětí potřebovat doučování, aby dohnaly látku a neukončily školní docházku předčasně. Kromě toho více než 35 % škol a nemocnic nemá spolehlivý přístup k pitné vodě a hygienickému zázemí.

Během pandemie COVID-19 dodal UNICEF přes 84 tun mýdla pro 45 000 vnitřně vysídlených osob do provincie Herát v Afghánistánu.
© UNICEF/Ghafary

Vleklá krize a pandemie COVID-19 zhoršily bezpečnostní situaci v zemi. Uprchlíci, kteří se vrací do svých domovů, zejména děti, jsou vystavovány smrtelnému riziku v podobě nevybuchlé munice a nášlapných min. Krize rovněž prohloubila již existující nerovnosti žen a mužů a omezila přístup žen a dívek k základním službám. U žen byl přístup k lékařské péči a ochraně zdecimován: 67 % žen nemůže být ošetřeno bez mužského doprovodu. Ženy a dívky jsou také častěji vystaveny genderově podmíněnému násilí.

Zničená úroda v Somálsku

Děti v Somálsku se potýkají s řadou humanitárních problémů, včetně probíhajícího ozbrojeného konfliktu, záplav, invaze kobylek a pandemie COVID-19. V roce 2021 bude v Somálsku potřebovat humanitární pomoc odhadem 5,9 milionu lidí, z toho 3,9 milionu dětí.

Invaze kobylek, která byla v Somálsku nejhorší za posledních 25 let, prohloubila potravinovou nejistotu a zničila obživu. Odhaduje se, že 162 000 dětí v zemi je nyní ohroženo akutní těžkou podvýživou. Obživu místních obyvatel ovlivnily také silné povodně, které v roce 2020 zasáhly 250 000 lidí ve středním a jižním Somálsku a zničily služby a silniční infrastrukturu. Tam, kde povodně znemožnily přístup k čisté vodě, hygieně a zdravotnickým službám, jsou děti vystaveny infekčním chorobám přenášeným vodou, včetně akutního průjmu a cholery. Asi 4,6 milionu lidí, včetně více než 3 milionů dětí, potřebuje přístup k nezávadné vodě a hygienickému zázemí.

Dítě podstupuje vyšetření na zjištění podvýživy ve zdravotním středisku podporovaném UNICEF ve městě Garowe v Somálsku.
© UNICEF/Taxta

Pokračující konflikt také nadále vystavuje děti nebezpečí a ovlivňuje jejich přístup k základním sociálním službám. Podle odhadů bylo v Somálsku vysídleno 2,6 milionu lidí, přičemž v roce 2020 bylo nově vysídleno dalších 939 000 lidí.

Sociální a ekonomické dopady vypuknutí COVID-19 zvýšily riziko genderově podmíněného násilí. Ženy a dívky jsou stále více zranitelné vůči vykořisťování a zneužívání; přibližně 1,3 milionu žen a dívek potřebuje naléhavou ochranu před násilím. V chudých a vnitřně vysídlených rodinách klesly příjmy o 20 až 30 %. Pandemie také silně zatížila už tak chabou lékařskou péči v Somálsku, což ohrožuje další děti.

30letá Asha drží svého syna, když je v pondělí 26. října 2020 očkován proti dětské obrně v okrese Hamar Jajab v somálském Mogadišu.
© UNICEF/Taxta

Zavírání škol způsobené pandemií významně narušilo vzdělávání dětí v Somálsku. Asi 1,9 milionu dětí v současné době nemá přístup ke vzdělání.

Nepokoje v Mosambiku

V Mosambiku žije téměř polovina populace (48 %) pod hranicí chudoby. Polovina obyvatel (49 %) zároveň nemá přístup k nezávadné vodě. 43 % dětí mladších 5 let v důsledku podvýživy zaostává. Země čelí vážnému nedostatku zdravotníků: na 4,5 lékařů připadá 10 000 pacientů.

Kromě těchto problémů čelí Mosambik také složitým humanitárním výzvám. Pandemie měla nebývalý dopad na vzdělávání, zavírání škol ovlivnilo 8,5 milionu studentů.

Děti myjí nádobí ve čtvrti Mandruzi v Mosambiku. Klimatická krize má na Mosambik i nadále velký dopad, přičemž ženy a dívky zůstávají nejzranitelnějšími. Výzkum UNICEF ukazuje, že více než polovina úmrtí matek se odehrává v zemích zasažených humanitární krizí a že genderově podmíněné násilí se v dobách krize zhoršuje.
© UNICEF/Prinsloo

S prohlubováním konfliktů v provincii Cabo Delgado se humanitární situace v Mosambiku zhoršila. Konflikt vysídlil 425 000 lidí, včetně 191 000 dětí, z nichž většina žije v hostitelských komunitách. Základní služby byly vážně narušeny. Zavřelo se 138 škol, což dopadlo na téměř 62 000 studentů. 175 800 lidí nemá přístup k vodní infrastruktuře, 25 % všech zdravotnických zařízení v zemi nefunguje. Bezpečnostní incidenty hlášené v centrálním Mosambiku vysídlily přes 5 500 lidí. Dotčené populace naléhavě potřebují přístřeší, jídlo, ochranu a přístup ke zdravotní péči a nezávadné pitné vodě. Zpomalení ekonomiky související s COVID-19 tyto potřeby prohloubilo. V potravinové nejistotě žije přes 135 000 lidí.

Pracovník UNICEF Daniel Timme hovoří s vnitřně vysídlenou ženou v táboře Metuge v Mosambiku. V provincii Cabo Delgado zhoršují povodně a silné deště potíže lidí, kteří zde žijí – pouhý rok poté, co region zpustošily hurikány Kenneth a Idai.
© UNICEF/Bisol

Mosambik se potýká s opakovaným výskytem cholery; v roce 2020 bylo hlášeno téměř 3 300 případů a 31 úmrtí. Rovněž byla hlášena ohniska spalniček a zarděnek; v celé zemi je hlášeno více než 1 100 podezřelých případů a v Cabo Delgado byly hlášeny nové případy. Téměř 28 000 dětí ve věku od 6 do 59 měsíců je akutně podvyživeno a vyžaduje léčbu.

Matka s dítětem v táboře pro vnitřně vysídlené obyvatele v provincii Cabo Delgado v Mosambiku.
© UNICEF/Franco

Porušování práv dětí v Mosambiku pokračuje. Objevují se zprávy o vraždách, únosech a zneužívání dívek a žen. Rovněž stále roste počet případů genderově podmíněného násilí. Přístup ke službám zůstává omezený, zejména u osob se zdravotním postižením. Na místě chybí programy prevence násilí a psychosociální podpora pro oběti násilí.

Narůstající násilí v DRC Kongo

Rozsah a komplexnost humanitárních potřeb v Demokratické republice Kongo jsou ohromující. Více než 11 milionů dětí potřebuje humanitární pomoc. V roce 2020 zasáhly zemi dvě samostatná ohniska eboly a bylo třeba vyvinout značné úsilí o zastavení viru a zabránění šíření eboly do sousedních zemí.

Kvůli mnohostranným konfliktům je Demokratická republika Kongo domovem druhé největší vysídlené populace na světě. V zemi žije 5,2 milionu vnitřně vysídlených lidí, včetně 3 milionů dětí. Za posledních 12 měsíců bylo vysídleno 50 % osob, což vyvolalo nebývalou bezpečnostní krizi. Vysídlené děti bez domova jsou vystaveny extrémnímu násilí, zvýšenému riziku zneužívání a žijí v nejistých podmínkách s omezeným přístupem k pitné vodě, základní zdravotní péči a vzdělání.

Dva chlapci v táboře Loda v provincii Ituri v DRC Kongo. V táboře v současné době žije přibližně 1 800 dětí. Některé jsou se svými rodinami, jiné bez doprovodu. Slaměné přístřešky, ve kterých zde přebývají, pojmou asi 5 osob. V táboře není škola, vysídlené děti tak musí být ubytovávány v okolních školách. Navzdory tomu zůstává míra zápisu nízká, protože počet vysídlených dětí převyšuje kapacitu škol v komunitě. V táboře tak neexistuje pro děti žádné místo, kde by si mohly hrát, učit se a jakkoli rozvíjet.
© UNICEF/Desjardins

4 miliony dětí v DRC Kongo naléhavě potřebují ochranu. V první polovině roku 2020, kdy se v Ituri a provinciích Severní a Jižní Kivu zintenzivňovaly nepokoje, vzrostlo násilí na dětech o 16 %. V provinciích zasažených konflikty převládá genderově podmíněné násilí. Téměř 30 % žen a dívek ve věku od 15 do 49 let zažilo nějakou formu násilí . Ženy a děti jsou také vystaveny riziku sexuálního vykořisťování a zneužívání. V zemi existuje jen málo možností pro hlášení zneužívání a vyhledání pomoci.

Bernice přivedla svého malého chlapce Djonice na kontrolu do zdravotního střediska Kinkole v DRC Kongo. Bernice má tři děti a považuje za velké štěstí, že jsou všichni zdraví. Od narození svého prvního dítěte se řídila radami lékařů o kojení a očkování.
© UNICEF/Desjardins

Přístup k sociálním službám a základní infrastruktuře zůstává v celé zemi omezený. Asi 15 milionů obyvatel ve venkovských oblastech nemá přístup k nezávadné pitné vodě a hygienickému zázemí. 3,3 milionu dětí do 5 let je podvyživených a 1 milion dětí trpí závažnou akutní podvýživou. Očekává se, že socioekonomický dopad pandemie COVID-19 v roce 2021 jejich počet dále zvýší. Asi 3 miliony dětí ve věku od 3 do 17 let nemají přístup ke kvalitnímu vzdělání.

Zdravotnice vyšetřuje dívku ve zdravotním středisku Kinkole v DRC Kongo.
© UNICEF/Desjardins

Pokračující výskyt infekčních chorob prohlubuje složitost humanitární situace. Méně než polovina všech domácností má přístup k základní zdravotní péči. 1. června 2020 bylo vyhlášeno nové ohnisko eboly v provincii Equateur. K 25. říjnu bylo v zemi 119 potvrzených případů a míra úmrtnosti činila 42,3 %. Bylo také zaznamenáno více než 14 400 případů podezření na choleru. Pandemie COVID-19 vyvinula další tlak na již tak vytížený sociální a zdravotnický systém.

Trojitá krize ve Venezuele

Po šesti po sobě jdoucích letech hospodářského úpadku se humanitární situace ve Venezuele nadále zhoršuje. Na děti zde dopadá trojí břemeno: vleklé sociálně-ekonomické a politické krize, pandemie COVID-19 a migrační krize. Asi 7 milionů lidí, včetně 3,2 milionu dětí uvnitř země a 12,2 milionu lidí, včetně 4,3 milionu dětí, které ze země uprchli, naléhavě potřebují humanitární pomoc.

20. července 2020 UNICEF v komunitě Cambalache ve Venezuele instaloval nádrž o objemu 45 000 litrů, která zajistí pitnou vodu pro přibližně 1 500 lidí měsíčně, včetně 500 domorodých obyvatel z etnika Warao. V pravé ruce drží chlapec vodu z nově instalované nádrže, v levé vodu z blízké řeky, která byla dosud jediným zdrojem vody pro celou komunitu.
© UNICEF/Tineo

S klesající těžbou ropy dochází k poklesu pracovních příležitostí. Platy nejsou schopné držet krok s hyperinflací. Více než 5,1 milionu lidí ze země uprchlo, což vedlo k ohromující ztrátě profesionálů, včetně zdravotnických pracovníků a učitelů. Současně se od poloviny března vrátilo více než 120 000 uprchlíků kvůli ztrátě příjmu a rizikům v zahraničí, včetně odloučení od rodiny a nebezpečí sexuálního vykořisťování a zneužívání.

Přibližně 2,3 milionu lidí v celé zemi trpí vážným nedostatkem potravin. Potravinová nejistota nejvíce dopadá na děti a těhotné a kojící ženy, a to zejména u domorodých obyvatel. Z téměř 89 000 vyšetřovaných dětí ve 23 státech v období od ledna do srpna 2020 bylo více než 4 000 akutně podvyživených.

Děti si hrají během instalace nádrže o objemu 45 000 litrů, která zajistí přístup k pitné vodě pro 1 500 lidem měsíčně, včetně 500 domorodých obyvatel etnické skupiny Warao z komunity Cambalache ve státě Bolívar.
© UNICEF/Tineo

V zemi se znovu objevily nemoci, kterým lze předcházet očkováním, včetně spalniček a záškrtu. Případy tuberkulózy a malárie rostou. Nízká proočkovanost a narušení zdravotnických a výživových služeb v důsledku pandemie ohrožují přežití a vývoj dětí.

Uzavření škol kvůli COVID-19 zasáhlo téměř 6,9 milionu studentů (z toho 3,4 milionu dívek) a výrazně zhoršilo situaci pro 856 000 dětí, které nemohly chodit do školy už před vypuknutím epidemie. Zavírání škol připravilo děti v chabých životních podmínkách o možnost vzdělávání a školního stravování a zvýšilo bezpečnostní rizika zejména u žen a dívek.

Vysídlování v Burkině Faso, Mali a Nigeru

Kvůli nucenému vysídlení, nedostatečnému přístupu k základním službám a sociálně-ekonomickým dopadům COVID-19 potřebuje v celém středním Sahelu humanitární pomoc asi 13,5 milionu lidí, z toho 7,2 milionu dětí.

V Burkině Faso potřebuje humanitární pomoc 2,9 milionu lidí. Mezi nimi je více než 1 milion lidí, kteří jsou vnitřně vysídleni (60 % z nich jsou děti), což je nárůst o 600 % od dubna 2019. 1,7 milionu lidí v zemi nemá přístup ke zdravotnickým službám, 5,1 milionu dětí kvůli pandemii nemůže chodit do školy. Kromě toho bylo více než 106 000 lidí postiženo nejhoršími povodněmi za posledních 10 let.

Žena nabírá pitnou vodu ve vesnici Kaya v severní části Burkiny Faso. UNICEF ve spolupráci s partnery v této oblasti vybudoval od začátku roku 2020 asi 200 vodních zdrojů, postavil 6 000 latrín a distribuoval 120 000 hygienických souprav. Prostřednictvím komunitních dobrovolníků také realizuje osvětovou kampaň o zásadách správné hygieny.
© UNICEF/Dejongh

Přetrvávající nejistota ve středním a severním Mali vedla k vysídlení 287 000 lidí. 718 000 dětí v Mali trpí akutní podvýživou a 1,4 milionu dětí potřebuje podporu ve vzdělávání. Humanitární krizi v zemi prohloubily dopady klimatické krize a pandemie COVID-19, která tvrdě zasáhla na ekonomiku a připravila mnoho domácností o příjem.

Zdravotník UNICEF Kounindio Dolo měří obvod paže u roční Mayi v regionální nemocnici v Timbuktu. V této oblasti je nejvyšší míra dětské podvýživy; těžkou akutní podvýživou tu strádá 2,5 % dětí.
© UNICEF/Coulibaly

Niger čelí kombinaci zdlouhavých humanitárních krizí, které ještě umocnila pandemie COVID-19. Asi 3,8 milionu lidí, včetně 2 milionů dětí, bude v roce 2021 potřebovat humanitární pomoc. Přetrvávající nejistota nutí obyvatele opouštět své domovy a přístup k lidem v nouzi je čím dál těžší. Země je rovněž zasažena povodněmi. Počet dětí ohrožených podvýživou roste a přístup k základním službám zůstává velmi omezený.

Ženy v táboře Seno pro uprchlíky ve městě Niamey v Nigeru. Více než 1 400 nigerijských obyvatel (z toho mnoho dětí) se vrátilo domů po exodu v Burkině Faso, který doprovázelo násilí a dvoutýdenní karanténa v Nigeru. Během pandemie COVID-19 podporuje UNICEF místní vládu a partnery při poskytování pomoci migrantům. V tomto táboře UNICEF vybudoval 15 latrín, instaloval 70 umyvadel s mýdly a 50 odpadkových košů.
© UNICEF/Haro

Ve všech těchto zemích UNICEF zajišťuje dětem zdravotní péči, výživu, pitnou vodu a hygienu, základní vzdělání pro všechny chlapce i dívky a ochranu před násilím a zneužíváním. UNICEF je jediná organizace OSN, jejíž činnost je financována výhradně z dobrovolných příspěvků.

Na přímou pomoc dětem jde 88,3 % všech získaných prostředků.

Vaše pomoc je pomocí dětem
Takto můžete pomoci:
Vaše pomoc je pomocí dětem
Takto můžete pomoci: