Publikováno dne 21.11.2022
Michaela Seewald je zakladatelkou multimediální společnosti V24 Media a vydavatelkou československé edice Vogue, jejíž první číslo vyšlo v roce 2018. Než se ale pustila do světa médií, vystudovala práva. Letos se vydavatelka módní bible rozhodla podpořit projekt UNICEF Adoptuj panenku a zachráníš dítě a vytvořila svou vlastní panenku do benefiční aukce, která proběhne on-line od 22. listopadu na www.aukceunicef.cz. Svou cestu k Vogue, proces tvorby panenky a její poslání popisuje v rozhovoru níže.
Stojíte v čele československé edice magazínu Vogue. Jak byste popsala svou cestu, která Vás dovedla až sem?
Na začátku byla jednoduchá myšlenka vytvořit inspirativní platformu pro ženy a dívky. Přinášet jedinečné fotografie, kvalitní obsah, inovace místních umělců, designérů a návrhářů dnešní společnosti. Sama miluji umění, módu a design a chtěla jsem vytvořit něco nového. Dnes se Vogue CS daří a mnohé z cílů, které jsem si stanovila, jsme naplnili. Není nic lepšího než vidět spokojené tváře našich fanoušků, kteří se inspirují příběhy a možná právě fotkou šatů, které si koupí a budou se v nich cítit krásně.
Co je pro Vás při práci nejdůležitější?
Cílem je inspirovat. Chtěla bych, aby lidé věděli, že do časopisu dáváme naši krev, pot a slzy, a to opravdu do každého čísla. Doufám, že je dokážeme inspirovat i naší oddaností věci. V práci jsou pro mě nejdůležitější pokora, úcta a zodpovědnost.
© Vogue CS
Jak ve své profesi využíváte své vzdělání?
Vzdělání, formální i neformální, je základem úspěchu v čemkoliv, o co se snažíte. Řekla bych, že dále je v jakékoliv disciplíně užitečná schopnost myslet kriticky a analyticky. Tyto základní nástroje mi umožnily využít moje formální vzdělání. A pak je to dar skvělých rodičů, kteří mě podporovali, abych svého cíle dosáhla.
Kdo je pro Vás největší oporou v tom, co děláte?
Můj manžel. Je to úspěšný člověk a bylo by ode mě lhostejné nevyužít znalosti a kontakty, které má. Naučil mě, že různé pohledy a názory jsou důležité pro rozhodování, rozvoj a úspěch. Proto je mi velkou oporou i můj zkušený tým v časopise. Mám štěstí, že se obklopuji schopnými a pracovitými lidmi.
Můžete prozradit čtenářům, na co se v rámci Vogue mohou příští rok těšit a co by neměli minout?
Budeme i nadále rozvíjet platformu Vogue, představovat módní novinky, design a přinášet inspiraci nejen v oblasti módy a trendů, ale také v příbězích úspěšných lidí. Připravujeme také konference Vogue Live s osobnostmi z celého světa.
Ovlivňuje Vás při práci prostředí, kde jste vyrůstala, a prostředí, kde aktuálně žijete?
Vyrůstala jsem s vědomím, že usilovná práce přináší úspěch. To se za ty roky nezměnilo a výsledky vidím dnes na platformě, kterou jsme vybudovali.
© Vogue CS
Letos jste se rozhodla pomoci dobré věci a ušít panenku do Aukce panenek známých osobností, kterou pořádá česká pobočka UNICEF. Můžete popsat, jak vznikala? Jakou techniku jste při tvorbě použila?
Oděv pro tuto panenku vytvořila Katarina Vysocká, moje kamarádka, která šije a vyšívá lidové kroje. Kroj a jednotlivé části jsem vybírala podle města, kde jsem se narodila. Panenka je oblečená v šarišském kroji, který pochází ze stejnojmenného regionu východního Slovenska. Toto území dnes tvoří zejména tři okresy, a to Prešovský, Bardějovský a Svidnický. Panenka má na sobě ženské svatební šaty z přelomu 19. a 20. století charakteristické pro tuto oblast. Všechny díly jsou bohatě vyšívané.
Část šatů tvořila spodnička, na kterou se oblékalo tzv. „oplecko“, košilka sahající až po kolena. Rukávy byly většinou z jemnějšího plátna stejně jako pas a hrubší plátno se přišívalo od pasu dolů. Límec a manžety byly z červené činovati, což je tradiční lidová tkanina, nebo z vyšívané či háčkované krajky. Drobně skládaná sukně, v šarišském nářečí kidľa, byla z barvené tkané látky a černého sukna. Spodní sukně, slovensky kartún nebo barchet, se nosívala i do práce jako svrchní. Živůtek neboli ľajbľik byl lemovaný stužkou, měl kulatý výstřih a zdobení ve formě výšivek velkých pestrobarevných květů. Zástěra staršího typu, slovensky fartuch, byla skládaná a ušitá z barevné tkané látky. Novější zástěry, jako má panenka, mají volánek kolem krajů a květové nášivky.
Mezi šaty starších žen a mladých dívek se nerozlišovalo. Rozdíl byl v úpravě hlavy. Neprovdané dívky chodívaly bez zahalené hlavy a do vlasů si vplétaly květované červené a modré stužky. Na velké svátky si braly pokrývku hlavy zvanou parta. Naposled si dívky partu braly k sňatku a po něm si zahalily hlavu do čepce. Samotná parta se skládala ze čtyř částí: oblouk, cop, korunka a pentle. Oblouk je v podstatě čelenka. Na něm byla přišitá zlatá nebo někdy stříbrná stužka. Střed zdobila korunka, vyrobená z velkého množství stříbrných drátků stočených do jemných spirál. Moje panenka má korunku z kvítků a korálků. Pod ní byly přišité tři ozdobné květované stužky dvojí barvy, stejné na okrajích a v prostředku jiné. Stužky dosahovaly až do spodní části sukně. Vlasy se pod partu česaly dozadu a z pramínků vlasů spletených stužkami se upletl cop.
Panenčinu tvářičku namalovala grafička a výtvarnice Vogue CS Darina Achremenková.
Co Vás při tvorbě inspirovalo a co panenka konkrétně představuje?
Život není jen přemýšlení o každodenních věcech, které často souvisejí s materiálním zabezpečením, ale myslím si, že je to také citlivé vnímání a porozumění naší bohaté minulosti. Moje panenka představuje zamyšlení se nad vzácnými hodnotami minulých generací a pocit národní hrdosti. Jsem pyšná na své předky a místo, odkud pocházím. Je pro mě důležité připomenout naše tradice a přiblížit toto umění mladé generaci.
Každá panenka v aukci má svůj rodný list, kde je napsané i její jméno. Jak se jmenuje ta Vaše?
Moje panenka se jmenuje Katarina.