Publikováno dne 18.02.2026
Více než 1 000 dní děti a jejich rodiny na Ukrajině čelí válečnému konfliktu. UNICEF včetně českých dárců stojí po jejich boku. Společně pomáháme všude tam, kde je to nejvíce potřeba včetně frontových oblastí. Čeští dárci od eskalace války v únoru 2022 podpořili děti na Ukrajině neuvěřitelnou částkou 26 489 238 Kč. Děkujeme Vám za každý dar – ať už malý, nebo větší. Bez Vás bychom nedokázali zajistit přístup ke zdravotní péči pro více než 11 milionů lidí, přístup k vodě pro 20 milionů lidí, psychologickou pomoc pro 6,8 milionu lidí nebo přístup ke vzdělání pro 3,5 milionu dětí. Vleklý konflikt bohužel stále nemá konce a děti více než kdy jindy potřebují vaši pomoc.
Pomozte dětem na Ukrajině můžete prostřednictvím tohoto formuláře. Děkujeme.
UNICEF na Ukrajině působí od roku 1997, v únoru 2022 se proto mohl rychle zmobilizovat a začít okamžitě poskytovat pomoc. Okamžitě reagovali také příznivci a dárci UNICEF včetně těch českých. Mezi hlavními prioritami od roku 2022 zůstává zajištění přístupu k lékařské péči pro zraněné a nemocné osoby. V roce 2022 jsme zajistili přístup k lékařské péči pro 4,9 milionu lidí, doručili statisíce lékařských souprav a dalšího vybavení, doručili miliony dávek vakcín. UNICEF podpořil jak nemocnice, tak mobilní zdravotnické týmy a ambulantní kliniky.
Naše pomoc pokračuje dál. Dál zajišťujeme rodinám na Ukrajině přístup k základním službám, v roce 2025 získalo:
- 7 milionů lidí včetně 2,5 milionu dětí humanitární pomoc
- 425 000 lidí přístup k lékařské péči
- 4,3 milionu lidí přístup k pitné vodě a hygieně
- 547 000 lidí přístup k psychické pomoci a podpoře duševního zdraví
- 311 000 dětí získalo přístup k formální a neformální výuce
- 217 000 lidí včetně 95 000 dětí získalo přístup k finanční podpoře
Neúprosná je na Ukrajině také zima, které pro děti a rodiny představuje obrovské nebezpečí. „Byla už noc, venku silně mrzlo, když Katerynu opět vytrhly ze spánku varovné sirény. Vzbudila své dvě malé děti a společně se vydaly do krytu. Výbuchy byly o něco hlasitější, než jsou obyvatelé Chersonu zvyklí a Kateryna s dětmi to do krytu nestihly,“ popsal jeden z nedávných útoků vedoucí kanceláře UNICEF na Ukrajině Munir Mammadzade. „Šestnáctiletou Dariu a jejího osmiletého bratra Artěma poranil šrapnel, Kateryna musela na operaci, ale rodina jako zázrakem přežila. Mobilní týmy UNICEF jim okamžitě zajistily psychologickou pomoc i finanční podporu,“ dodal. „Takové příběhy, byť ne vždy s tak relativně dobrým koncem, slýcháme za poslední čtyři roky denně,“ řekl Munir Mammadzade.
Dětství v podzemí
„Brutální válka navždy poznamenala životy milionů rodin, za poslední čtyři roky bylo zabito nebo zraněno více než 3 200 dětí,“ upozornil s tím, že v loňském roce došlo k desetiprocentnímu nárůstu dětských obětí ve srovnání s rokem 2024 – jde už o třetí rok v řadě, kdy počet obětí mezi dětmi stoupá. V roce 2025 bylo v důsledku útoků zabito 763 dětí a 2 486 jich bylo zraněno.
„Děti žijí své životy – své dětství – v podzemí. Učí se tam, hrají si tam, spí tam…zkrátka tam vyrůstají. Neustálý strach z útoků, nekonečné skrývání se v podzemí a izolace se silně podepsaly na duševním i fyzickém zdraví dětí,“ varuje Munir Mammadzade.
UNICEF a jeho partneři usilovně pracují na tom, aby všechny rodiny měly přístup k psychologické pomoci a podpoře duševního zdraví – školí odborníky i učitele, budují místa přátelská k dětem, centra, kde děti všeho věku najdou bezpečné útočiště. Tuto zimu to byla například vytápěná centra, kde se rodiny mohly nejen zahřát, ale i vyhledat pomoc psychologa.
„Bezpečí by pro žádné dítě, žádnou rodinu nemělo být jen vzdáleným snem. Pro ukrajinské děti tohle bude pátý rok války. Třetina z nich, to je 2,6 milionu dětí, žije mimo své domovy. Téměř 1,8 milionu dětí našlo bezpečné útočiště mimo zemi, 791 000 dětí je vnitřně vysídleno. Válka nedopadá jen na rodiny na frontové linii, ale na rodiny po celé zemi. Ničí životy dětí, jejich domovy, školy. Ničí nemocnice a další infrastrukturu, na které závisí životy lidí. Ukrajinské děti už si toho vytrpěly dost, a přesto se nevzdávají naděje. Potřebují trvalý mír, aby si mohly splnit své sny,“ zakončil ředitel kanceláře UNICEF na Ukrajině Munir Mammadzade.
Teenageři pomalu ztrácí naději
Nejnovější studie UNICEF, která vznikla v lednu a únoru toho roku, pak upozorňuje, že teenageři už pomalu naději ztrácejí. Každý čtvrtý dospívající se domnívá, že na Ukrajině naplní svůj plný potenciál. Za poslední roky se rovněž ze 7 milionů na 5 milionů snížila dětská populace, v roce 2025 se narodilo vůbec nejméně dětí v historii – pouze 162 778.
Silně poškozena je po 4 letech konfliktu také klíčová infrastruktura:
- 1 700 škol a vzdělávacích institucí bylo zničeno nebo poničeno – každé třetí dítě je odkázáno na online nebo hybridní výuku.
- Jen v roce 2025 bylo zničeno nebo poškozeno 200 nemocnic, klinik či zdravotnických středisek.
- V roce 2025 došlo k 1 090 útokům na energetickou infrastrukturu, tj. více útoků než za celé období 2022-2024 dohromady. Rodiny čelí dlouhým blackoutům, bez proudu bývají 12 až 20 hodin denně, to je kritické zvláště v zimě.
Čtyři roky války pohledem čtyř teenagerů z města Zlatopil v Charkovské oblasti
Tohle je Veronika, která si vždycky myslela, že školy nechá už po základce a stane se muzikantkou. Pak ale přišla válka, která jí vzala tátu zdravotníka. Ve škole zůstala. Oporou jí byli a jsou kamarádi a přeje si stát se lékařkou, pokračovat v práci svého táty a zachraňovat životy.
Mykyta s rodinou před válkou utekli a bezpečné útočiště nejdřív našli v Bulharsku, pak v Izraeli. Nové země pro něj znamenaly také nové školy. A nové spolužáky. Nakonec se učí online společně se spolužáky se Zlatopilu. Posiluje a hraje na piano, koníčky jsou to, co ho drží nad vodou, co mu dává naději. Aspoň než se znovu vrátí domů do Zlatopilu a kamarády neuvidí jen skrze obrazovku.
Jelyzaveta, stejně jako Veronika, zůstala doma. Věnuje se dobrovolničení a vyrábí panenky pro menší děti. Je předsedkyní studentské rady a díky programu UNICEF – UPSHIFT – podporuje své vrstevníky i děti a snaží se jim ukázat, že je tu naděje i v nejisté době.
Tymofij nyní žije v polském Gdaňsku, ale jako Mykyta nemohl být bez svých spolužáků a kamarádů, školu tak navštěvuje online. Jeho největším přáním je vrátit se domů a dokončit školu ve Zlatopilu.