Jak se žije dětem ve válce?

Podle odhadů UNICEF žije právě teď v oblastech bojů 230 milionů dětí. Tyto děti jsou denně bombardovány během spánku, ve školách, jsou unášeny, sexuálně zneužívány, vyháněny z domovů nebo nucené bojovat jako dětští vojáci. Mnohé z nich byly svědky trápení a umírání svých nejbližších. Smrt a strach se staly součástí jejich každodenního života. Zažily věci, které by neměl vidět dospělý, natož malé dítě.

Světem v současné době zmítá 30 závažných ozbrojených konfliktů, z nichž mnohé se odehrávají nedaleko našich hranic, a státy v Evropě čelí dosud rekordnímu množství uprchlíků. V posledních pěti letech více ozbrojených konfliktů začalo, než jich skončilo, a svět ani zdaleka není bezpečným místem pro děti.

Již 69 let je posláním UNICEF pomáhat dětem všude tam, kde je jejich situace nejtíživější. Navzdory osobním rizikům proto pracovníci UNICEF v terénu neúnavně pracují na tom, aby dětem v oblastech postižených ozbrojenými konflikty poskytli to, co potřebují k přežití: pitnou vodu, výživnou stravu, bezpečné přístřeší, léky a prostředky pro ošetření zranění.

Zajistit mír nedokáže žádná organizace na světě. Prostřednictvím vzdělání však dětem z nejchudších zemí světa můžeme dát šanci na lepší budoucnost a také zajistit, že až vyrostou, budou chtít ve své zemi zůstat a budou ji také lépe spravovat. Hned na druhém místě po záchraně dětských životů je proto prioritou UNICEF dostat všechny děti do školních lavic. Byť by šlo „jen“ o školní stany, které jsou dočasným řešením pro uprchlické tábory, nebo improvizované školy v buši, jež UNICEF rozvíjí tam, kde byly zděné školy spáleny nebo zničeny v boji. Školní docházka s pravidelným denním režimem je pro děti také formou psychosociální pomoci. Kontakt s vrstevníky a učitelé, kterým UNICEF v těchto situacích poskytuje speciální zaškolení, dětem pomáhají překonat prožitá traumata.

Dlouhodobé programy UNICEF přinášejí konkrétní výsledky: v Sýrii letos UNICEF zajistil opravu 191 škol, které poskytují vzdělání pro 139 320 dětí, v uprchlických táborech v Jordánsku UNICEF podporuje provoz 23 mobilních zdravotnických týmů, v Jižním Súdánu pracovníci UNICEF vyjednali propuštění 1 757 dětí zneužívaných ozbrojenými skupinami, z toho 1 104 dětí se již podařilo spojit s jejich rodinami, ostatní se účastní dlouhodobého reintegračního programu.

Na rozdíl od přírodních katastrof se však na humanitární pomoc v případě vleklých konfliktů mnohdy nedostává prostředků. Bez rychlé a dostatečné podpory proto humanitární organizace čelí riziku nutnosti snižovat příděly potravin, pitné vody a omezovat zdravotní péči potřebným.

Rádi bychom se s Vámi prostřednictvím fotografií, které doprovázejí tento článek, podělili o příběhy konkrétních dětí, které v různých částech světa platí příliš vysokou cenu za rozhodnutí, která nemohou nijak ovlivnit. Z důvodu ochrany jejich identity byla jména dětí pozměněna, to však nic nemění na děsivé realitě jejich osudů.

© UNICEF/Sokol

„Měli jsme jídlo, občas, ale často jsme museli tři nebo čtyři dny pochodovat bez odpočinutí. Zbraň byla moc těžká,“ vzpomíná na dobu strávenou mezi rebely skupiny Seleka desetiletý James John ze Středoafrické republiky. Ozbrojenci zajali také jeho sestru, zbytek rodiny pobili. „Chtěl bych zase chodit do školy. Jestli někdy budu mít nějaké děti, určitě nechci, aby musely válčit!“

 

© UNICEF/Volpi

„Stačila jsem si vzít jenom panenku. Ráda bych si šla hrát ven, babička mi to ale nedovolí, protože se o nás bojí,“ říká sedmiletá Anna. Spolu s bratrem Sašou a babičkou již pět měsíců přežívá ve sklepení doněcké nemocnice. Stísněný prostor sdílí s dvaceti dalšími rodinami, které se sem uchýlily před boji probíhajícími v celé této oblasti Ukrajiny.

 

© UNICEF/Yurtsever

„Ve škole mě baví pravopis. Mám rád fotbal a fandím FC Barcelona. Tady v táboře ale moc nehraju, protože se mě děti bojí a mám teď málo kamarádů,” vysvětluje Safi. Na jeho školu v syrském městě Latakia dopadla během vyučování letecká bomba, která mu poškodila páteř a utrhla kus tváře. Při náletu 41 žáků zemřelo. Safi nyní v Turecku čeká na další operaci.

 

© UNICEF/Noorani

„Doma v Sýrii bylo hezky. Jenom jsem si hrála a chodila do školy,“ vzpomíná jedenáctiletá Hiba. „Tady v táboře se nejvíc bojím krys. Jsou veliké a jedovaté. Holčičku v sousedním stanu kousla ve spánku do tváře a celá opuchla a musela jít na kliniku.“ Hiba přišla do jordánského tábora Zatárí se starším bratrem před třemi lety. „Každý den myslím na to, jestli jsou rodiče naživu a jestli je ještě někdy uvidím.“

 

© UNICEF/Holt

„Když se to stalo, rodiče moc plakali. Chtěla bych, aby byli zase šťastní a mohli být na mě hrdí,“ říká osmiletá Michele, která se v centru pro oběti sexuálního násilí ve městě Goma v Demokratické republice Kongo zotavuje ze zranění, která utrpěla při skupinovém znásilnění ozbrojenci, kteří ji napadli cestou ze školy ve vedlejší vesnici.

 

Jak můžete pomoci:

  • příspěvkem na sbírkový účet UNICEF ČR: 10111011/0300, v. s. 765
  • prostřednictvím tohoto formuláře
  • odesláním dárcovské SMS ve znění: DMS UNICEF na číslo 87777 (cena 30 Kč, UNICEF obdrží 28,50 Kč)
  • nákupem certifikátu Dárku pro život v podobě přikrývky, soupravy první pomoci nebo jiného vhodného Dárku pro život z naší nabídky

Tisk