Pomozte dětským mnichům v Bhútánu

Bhútán je jednou ze zemí, kde český UNICEF adresně podporuje programy pomoci dětem. I když se zde díky podpoře našich příznivců daří mnoho oblastí měnit k lepšímu, toto malé království v Himálaji stále patří k zemím s nejvyšší úmrtností žen během těhotenství a porodu. Podle aktuálních údajů zde 34 procent dětí mladších pěti let trpí podvýživou a šokujících 81 procent dětí je chudokrevných. V mnoha izolovaných oblastech stále chybí pitná voda a běžná lékařská péče.

V Bhútánu dodnes přetrvává tradice mít v každé rodině alespoň jednoho mnicha. Většina mnichů, které můžeme potkat v bhútánských klášterech, zde jsou od malička. Těch, kteří přišli z vlastního rozhodnutí, je však jen minimum. Úmrtí rodičů, extrémní chudoba – to všechno jsou důvody, proč jsou chlapci posíláni do klášterů. Odhaduje se, že v nich nyní žije přes 4 000 dětí. Oficiálně kláštery přijímají chlapce starší sedmi let, ve skutečnosti se však mnichy stávají i pětileté děti, protože v těžkých životních situacích často nemají, kam se jinam uchýlit.

Osudy dětí v bhútánských klášterech mapoval unikátní koprodukční dokument Malý mnich (premiéra v dubnu 2015). Jeden z jeho protagonistů, 14letý Dorji z kláštera Chorten Nyingpo byl také hostem speciálu Pošty pro tebe k 70. výročí založení UNICEF, který Česká televize odvysílala 4. ledna 2017.

Dokument i Dorjiho vyprávění přinášejí jedinečný pohled na život v klášteře, jež má i pro ty nejmenší děti pevný řád a je plný odříkání. Děti vstávají velmi brzy ráno a den tráví učením textů, rituály a údržbou kláštera. Udržet kázeň mezi dětmi není vždy jednoduché, takže tradiční kněžská výuka počítá i s tvrdými tělesnými tresty. Nejtíživější je situace malých mnichů v komunitních klášterech, které nejsou oficiálně registrovány a nedostávají ani ty nejskromnější příděly. Tam, kde chybí zdroje pitné vody, se mezi dětmi šíří nebezpečné nemoci, zdravotnická péče je dostupná jen obtížně.

Klášter je uzavřeným světem, takže děti zde rychle ztrácejí kontakt se svou rodinou, školou, vrstevníky. Představení některých klášterů sice vnímají potřebu dětem uchovat alespoň částečně jejich dětství, umožnit jim občas si hrát a odpočívat, rozhodně to však není pravidlem všude.

Z cesty mnicha není návratu. Po dosažení dospělosti chlapci sice mohou odejít, toto rozhodnutí ale zvolí jen menšina – na rozdíl od ostatních vrstevníků totiž neprošli klasickým vzdělávacím systémem a mimo zdi kláštera nemají žádné uplatnění.

Práce UNICEF se v těchto oblastech řídí zásadou nezasahovat do místní kultury a tradic – s jedinou výjimkou v situacích, kdy dochází k ohrožení života, zdraví nebo je trvale znemožněn vývoj dítěte.

Chlapcům, kteří v klášterech už žijí, můžeme pomoci tím, že jim zajistíme potřebné zázemí: pitnou vodu, výživnou stravu, hygienické vybavení a lékařskou péči. Ve spolupráci s místním úřadem pro správu klášterů UNICEF usiluje také o zajištění přístupu ke vzdělání a ochranu dětských mnichů před násilím, tělesnými tresty a všemi formami zneužívání. A současně rozvíjíme osvětu k místním komunitám, aby se chlapci stávali mnichy až ve věku, kdy toto vážné životní rozhodnutí učiní z vlastního přesvědčení.

Podpořit programy UNICEF v Bhútánu můžete jakýmkoliv příspěvkem prostřednictvím tohoto formuláře.

© Dagmar Vyhnálková, Martin Rychlík, Zuzana Páchová

Tisk